Z počátků české reformace

Publikace, která vychází jako šestý svazek edice Deus et gentes, vydávané pražskou Husitskou teologickou fakultou, je výborem čtrnácti studií Jiřího Kejře, našeho předního odborníka na osobnost a dílo Mistra Jana Husa a dějiny husitství vůbec, uznávaného znalce dějin církevního práva a editora několika Husových spisů (připomeňme alespoň Husovy Questiones, tedy svazek XIXa Husových Opera Omnia, který vyšel v řadě Corpus Christianorum v roce 2004). Název výboru je velmi široký a mnozí by podle něho mohli očekávat studie věnované spíše Husovým předchůdcům. Tématem je ale především literární dílo M. Jana Husa a některých jeho současníků (Jan z Jesenice, Štěpán z Pálče,, Friedrich Eppinge,). Většina uvedených studií již byla v průběhu posledních čtyřiceti let otištěna v různých odborných časopisech a sbornících (nejstarší z nich již v roce 1963), čtyři z nich se však čtenáři dostávají do ruky poprvé, a proto je krátce představíme. Hned v úvodním textu Jan Hus sám o sobě (s. 12–48) se autor zamýšlí nad otázkou, jaký byl Jan Hus a jak se utvářel jeho duševní svět. Uvědomuje si, že dochované prameny vypovídají často více než o Husovi spíše o jejich autorech, kteří byli Husovými obdivovateli, nebo naopak zavilými nepřáteli. S tímto vědomím se z Husových vlastních děl opatrně pokouší vypreparovat co možná nejméně zkreslený obraz jeho duševního světa a povahy. Další dosud neuveřejněná studie se jmenuje K pramenům Husova procesu: tzv. Ordo procedendi (s. 132–145) a vrací se k otázce autorství a doby vzniku spisu pojednávajícího o Husových procesech před soudem pražského arcibiskupa a před soudem papežské kurie až do Husova odchodu ke kostnickému koncilu. Přesvědčivou argumentací dokazuje, že spis musel vzniknout ještě před Husovým odchodem do Kostnice a jeho autorem je s největší pravděpodobností Jan z Jesenice. Krátký text s názvem Protihusovský traktát „De ecclesia“ a jeho autor (s. 182–186) obhajuje tezi, že autorem této polemiky proti Janu Husovi je Štěpán z Pálče a nikoli Stanislav ze Znojma, jak se dnes obvykle uvádí. Soubor studií je pak zakončen úvahou Znovu o Husově rehabilitaci (s. 245–261), v níž autor poukazuje na zásadní nepochopení a chybnou argumentaci v stále se vynořujících požadavcích na Husovu rehabilitaci. Opakuje důvody, proč je právní rehabilitace Jana Husa ze strany katolické církve nemožná, a jeho odsouzení vykládá jako logický výsledek konfliktu Husova ideového světa s ideovým světem tehdejší církve. Požadavky na rehabilitaci vidí jako „zcela vedlejší zájem o velkou historickou postavu, které musí patřit další soustředěná práce badatelů“ (s. 256), a s odkazem na velká vědecká symposia v Bayreuthu (1993) a Římě (1999) oceňuje současný badatelský zájem o Husovu osobnost, stavěný na mezikonfesním základě a bez dřívějších tendenčních výkladů (s. 245). Studie nazvaná Husitské učení o pokání a zpovědi (s. 49–84) je rozšířeným zněním nedávno anglicky uveřejněné studie Teaching on Repentance and Confession in the Bohemian Reformation[[1]] a v tomto smyslu ji rovněž můžeme pokládat za nový text. Starší studie jsou jinak vydány v původní podobě, čemuž odpovídají i odkazy na tehdy dostupnou literaturu a edice. V souvislosti s tím můžeme například ve starší studii Právnické dílo M. Friedricha Eppinge (s. 170–181) doplnit uvedený soupis zjištěných rukopisů Eppingeho pozice o exkomunikaci o rukopis lipské univerzitní knihovny, sign. 594, f. 322ra–330ra.[[2]] (Za tuto informaci děkuji kolegyni Petře Mutlové; podle jejího zběžného srovnání se lipský rukopis až na několik různočtení, kratších omisí a špatně určených loci shoduje s textem Thomsonovy edice.) Z ostatních studií ještě upozorněme alespoň na teprve loni vydanou a na tomto místě opět přetištěnou studii Trest smrti v husitské revoluci (s. 146–169), jež je zvláště zajímavá v souvislosti s nedávno vyšlou monografií Petr Chelčický: Myslitel a reformátor z pera Jaroslava Boubína, který tomuto stále aktuálnímu tématu ve své knize rovněž věnoval značný prostor.[[3]]