Světlo, tma a duchaplné šero

yto básně vznikaly po dobu osmi let, kdy první z nich vznikla po rozchodu s mojí přítelkyní a ztracené lásce. Vyznačuje cestu naivního kluka až po dospělost, kdy se v průběhu času střídají myšlenkové proudy, emoční nastavení a jak už to často v životě bývá, dobré dny střídají ty špatné a pády bývají z velké výšky. Celá kniha je tak odrazem hledání ztraceného, neboli odvrženého ze strachu, že člověk znovu spadne dolů, přičemž právě tento strach častokrát způsobí pád často hlubší, než byl ten předchozí. Na konci celé té cesty člověk znovu nalézá sám sebe, ale ten někdo je trochu jiný, než byl předtím. Nalézá znovu lásku a objevuje soucit sám se sebou. Lásku, kterou s dobrým úmyslem tak snadno odvrhl a přitom se nemohl více mýlit. Cesta do pekel je však dlážděná dobrými úmysly, že?