Současné úvahy o ženách se často zmítají mezi dvěma extrémy: pohodlným upevňováním tradičních genderových stereotypů (někdy zdůvodňovaných pseudonáboženskými argumenty) a křečovitým potvrzováním osobní nezávislosti žen na úkor čehokoliv, co jim může být přirozeně společné a může být předpokladem rozvinutí jejich jedinečného charismatu. Tato kolektivní monografie zmíněné dilema vyostřuje i prohlubuje tím, že ho spojuje s teologicko-etickým tázáním po specifickém jádru katolické spirituality žen v současném složitém a konflikty rozjitřeném světě. V tomto kontextu si její autoři (převážně doktorandi a pedagogové českých teologických fakult) kladou otázku po hlubším duchovním smyslu ženské touhy, svobody, lásky, mateřství, utrpení a oběti, zkoumají dosud nevyhraněná povolání žen-single, možnosti znovuoživení dynamiky spolupráce mužů a žen i kritické body dějinného vývoje vztahu mezi ženskou kontemplací a veřejným uplatněním žen v církvi a společnosti. Svědectví o pestré pluralitě přístupů ke katolické ženské spiritualitě zároveň rozšiřuje prostor pro umírněný nadhled nad současnou ideologicky vyhraněnou debatou o tzv. genderu.